•Po stopách minulosti JIŽNÍ AMERIKY

cropped-Navrh-bez-nazvu.png
Navštívit Jižní Ameriku je pro mě sen už od malička. Láká mě tam nejen krásná a doposud ještě ne zcela probádaná příroda, ale také kultura, místní obyvatelé a celkový dopad západní společnosti. Najdete zde hustou džungli, nespočet živočišných i rostlinných druhů, domorodé kmeny, šamanismus a také koloniální osady, které tam vnášejí evropský nádech. Zkrátka, každý kus země je jedinečný a něčím výjimečný. 
 
Míst, které lákají turisty navštívit Jižní Ameriku, je opravdu mnoho. Mohou to  být například Andy, které patří k nejdelším a nejvyšším horským celkům na světě, a které tvoří významnou klimatickou bariéru jihoamerického kontinentu, dále třeba největší deštný prales, který je nám stále velkou neznámou nebo třeba obdivuhodná přívětivost místních obyvatel.

Jižní Amerika taková, jakou ji známe dnes, má hluboké kořeny v počátku kolonizace. Problémy se zachováním místního jedinečného ekosystému tady nebyly pouze v současnosti, ale jsou tam už od 16. století, kdy zde probíhala obrovská migrace obyvatel. 

S migrací toho souvisí tolik, že by to mohlo  být i na 10 článků. Jsou to takové věci, jaké si kolikrát ani neuvědomujeme. Mám pocit, že se globálně ví o spoustě genocidách, bojích o území, otroctví a podobných, ale to, že v Jižní Americe se dělo snad úplně všechno, to už si spojuje málokdo.
 
 

S počátkem kolonizace Jižní Ameriky

S objevením nového kontinentu museli místní obyvatelé, Inkové,  čelit hned několika překážkám. Nejen, že mnoho let byli považováni za méněcennou rasu (rovnoprávnost nastala roku 1512, nebo spíše uznání toho, že to jsou také lidé), ale introdukce všelijakých nemocí (mor, spalničky, neštovice) a nevolnictví výrazně zredukovala jejich počet.  

SNAHA ZKOPÍROVAT EVRPSKOU KULTURU ZAHRNOVALA KONVERTOVÁNÍ KE KŘES´TANSTVÍ SE SHANOU JE POKŘTÍT, ZMĚNA JAZYKA I JMEN A VYUÍVÁNÍ INDIÁNŮ K TĚŽKÉ PRÁCI.

V Karibiku byli domorodci vybiti a nahrazeni zotročenými černochy, kteří museli pracovat na plantážích. Genocida zde probíhala a byla popsána už několika dobovými stoupenci, kteří se snažili prosadit humánnější přístup už od samotného počátku kolonizace Jižní Ameriky. 

Důvodem, proč se moc o této genocidě nemluví, je to, že přestože došlo k prudkému úbytku místních obyvatel, docházelo zároveň k velkému míšení evropských mužů, kteří si zde našli manželky a obyvatelstvo přesto přibývalo (proto je dnes většina obyvatel LA míšenci).

•Od 16. až do 19. století existovalo na jihoamerické půdě Místokrálovství Nové Španělsko a Místokrálovství Peru, které zahrnovaly území Střední a Jižní Ameriky

•Úbytek v letech 1500-1800 ve Střední Americe byl z 25 mil. obyvatel na 1,5 mil..

•V Jižní Americe z 12 mil. na 0,6 mil. 

•Do roku 1870 zde bylo přivezeno zhruba 9,4 mil. otroků. 

•Zrušení otroctví nastávalo postupně v 19. století (např. 1823 Chile, 1888 Brazílie).

Nevolnictví zde probíhalo tak, že kolonizátor obsadil území a místní obyvatelé pro něj museli za minimum peněz pracovat. To málo, co si vydělali, odváděli opět svému “pánovi” za malý příděl jídla a možnost bydlení. 

Před kolonizací se zde pěstovaly především brambory, kukuřice a fazole (kukuřice byla opora pro fazole a naopak fazole dodávaly kukuřici dostatek dusíku) a hospodářská zvířata nebyla chována tolik pro maso, ale spíše pro vlnu apod. Místní kmeny a obyvatelé většinou pokáceli kus lesa, zde několik let pěstovali plodiny a poté, když vyčerpali z půdy živiny, se přesunuli jinam a do 10-20 let byl na místě opět les. 
 
Po kolonizaci, kdy zde byla velká snaha o pěstování nových plodin a chov dobytka ve větším měřítku, nastaly ale problémy spojené s místním klimatem. Půda byla zabrána a s novými plodinami přicházeli i škůdci. Půda po vykácení pralesa je po pár letech velice chudá na živiny. Nedá se na ní nic pěstovat a nastává eroze. Na druhé straně snaha o hospodářství na savaně měla zase potíže s pravidelným obdobím sucha. 

Nerostné bohatství

NEROSTNÉ BOHATSTVÍ BYL NEJVĚTŠÍ MOTIV EVROPANŮ O KOLONOZACI.
 
Nejprve se těžilo zlato stříbro a guano (zkrystalizovaný nahromaděný ptačí trus velmi využívaný jako hnojivo až do výroby umělých hnojivo (chvíli jeho těžba určovala i peruánskou ekonomiku a až později ropa).
 
*Posledních 150 let převažuje těžba ropy cizími společnostmi, jihoamerické země se to snaží redukovat.
 
Právě v Jižní Americe najdeme NEJVĚTŠÍ SVĚTOVÉ DOLY různých kovů (např. Escondida v Chile-největší měděný důl). Těžební oblasti jsou především Andy a jejich okolí, Kordillery a Mexiko.
 
V před koloniálním období zde uměli zpracovávat kov, zabývali se keramickým a textilním průmyslem, který poté výrazně upadl, protože se začaly z Evropy přivážet již hotové produkty.
ESCONDIDA-největší měděný důl světa (zdroj na konci článku)

"Kaučuková horečka"

Zatímco v pohoří And probíhaly zlaté a stříbrné horečky, nížinná oblast Amazonie byla dlouhou dobu pouhým zdrojem dřeva. Doprava po Amazonii probíhala pouze po vodě, což bylo někdy dost náročné Bohatství se však skrývalo v podobě kaučuku.

Latexové mléko vytékající ze stromu zde bylo normálně využíváno místními obyvateli. Jednoho dne však na kaučuk upozornil i jeden francouzský vědec roku 1744. Tento boom se rozrostl natolik, že Angličané získávali patenty na jeho změkčení, tvarování a rozpouštění, a jeho využívání vrostlo tak moc, že se začal kaučuk používat jako potah kol povozů. 

 
Získávání kaučuku probíhalo vyhledáváním kaučukovníků v pralese, tvorbou zářezů do kmene a sbírání latexového mléka do nádoby. Poté se několik hodin zpracovávalo nad kouřem, aby získalo pružnou hmotu. 

Hledači a zpracovatelé kaučuku byli základním článkem tohoto obchodního řetězce. Tímto rychle bohatli obchodníci a patroni, pro které pracovali jako hledači zotročení Inkové.

Ani odhalení otrockého systému v kaučukovém obchodování v Evropě nemělo na tyto způsoby žádný vliv, a to ani přes velkou publicitu.
 

Tato “kaučuková horečka” trvala na rozdíl od jiných okolo 30 let (v letech 1879-1912) a již v prvním roce přesáhl vývoz 10 tis. tun. Počátkem 20. století přišla konkurence s asijskými plantážemi, které byly schopny produkovat až 70 tis. tun, zatímco v Amazonii se zakládat plantáže tolik nedařilo a kaučukový obchod pomalu slábl.

Získávání latexového mléka (zdroj na konci článku)

Na závěr

Zkrátka latinskoamerické země skrývají obrovské bohatství, a to nejen to přírodní, ale také právě nerostných surovin. Důvod, proč jsou tyto státy pořád chudé, je to, že těžební společnosti jsou vlastněny cizími zeměmi, státy nemají dostatečně rozvinutou infrastrukturu a dávají do rozvoje těžby malé investice a těžba pak chátrá.

*zdroje obrázků:

Escondida. Mining.com [online]. 23.3.2017 [cit. 2021-8-6]. Dostupné z: https://www.mining.com/bhps-escondida-mine-strike-becomes-chiles-longest-talks-end-with-no-deal/
 
Kaučuk. VMD drogerie [online]. [cit. 2021-8-6]. Dostupné z: https://www.vmd-drogerie.cz/kaucuk/

2 názory na “•Po stopách minulosti JIŽNÍ AMERIKY”

  1. Pingback: DO KOLUMBIE -pro cestovatele - One girl on the way

  2. Pingback: •JAKÝ JE ŽIVOT V KOLUMBII? - One girl on the way

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *