CESTOVÁNÍ A PSYCHOHYGIENA

cropped-Navrh-bez-nazvu.png

Když něco končí...

Vše to začalo tím, že se začátkem roku jsem měla odjet studovat do zahraničí, ale to z různých důvodů nakonec nevyšlo. Respektive by to vyšlo, ale za mnohem takových podmínek, za kterých jsem do toho jít nechtěla. Přicházela jedna překážka za druhou a neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit. V momentě, kdy jsem podala výpověď z bytu a domluvila si to v práci, tak nastala zlomová situace a jednoduše jsem vše zrušila a vrátila se k běžnému životu, hodně se mi tak díky tomu ulevilo.

Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím srovnala. Bylo mi to líto, protože další taková příležitost už nebyla (už mám ty své studijní roky vyplýtvané). 

Pak jsem si ale řekla, že je čas se pustit do něčeho nového.
Ve škole jsem vlastně na navazujícím studiu byla jen kvůli studiu v zahraničí. Takže když to nevyšlo, škola už pro mě neměla takový smysl. Chyběl mi tam ten záměr , proč člověk něco dělá. Tak jsem ze školy odešla. Nebylo to zrovna jednoduché rozhodnutí, i když jsem vnitřně dávno věděla, že je čas na změnu. Ego se toho jen tak vzdát nechtělo. Přece jen ještě rok a kousek a mohla jsem mít titul. O ten jsem ale vlastně nikdy nestála. Reálně úroveň znalostí ze školy a z praxe jsou trošku někde jinde. 
 

Postupem času se více a více učím poslouchat sebe. To, co opravdu chci z hloubi duše. Ne proto, že se to zrovna hodí nebo se to tak prostě dělá. Někdy to dá sice zabrat, ale stojí to pak za to.

...Něco nového zase začíná

Měla jsem chuť se pustit do něčeho úplně nového, neznámého a opustit to staré, co už dávno nefungovalo.

Měla jsem chuť se pustit do něčeho úplně nového, neznámého a opustit to staré, co už dávno nefungovalo. Tak jsem se rozhodla si najít práci. Taky jsem začala zase pravidelně chodit na lekce jógy, procházky do lesa a na pravidelné meditace. Zkrátka jsem začala trávit více času sama se sebou. To se postupně odráželo i v běžném životě, ale o tom třeba zase někdy příště.
 
V minulosti jsem tvořila obsah na blog jedné firmě. A taky jsem se už pár let živila psaním titulků v České televizi, tak jsem si řekla, že si zkusím najít práci jako copywriter. Šla jsem na pár pohovorů, někde se mi líbilo někde ne. 
 

Mezitím jsem si užívala svobody a hodně cestovala. Strávila jsem mezitím 2 týdny na dalším z Kanárských ostrovů- Lanzarote, šla na přechod nejvyššího pohoří skrz exotickou „Hawai Evropy“ – Madeiru a zrovna když jsem pozorovala západ slunce na pláži v Irsku, ozvali se mi z jedné firmy, že by mě vzali, ale na jinou pozici . Šla jsem si to tam vyzkoušet a nastoupila. Zkrátka proč to nezkusit:)

Levada do Caldeirao Verde, Queimadas
Madeira
Pico Arieiro, východ slunce
Pico Arieiro, východ slunce

Tak nějak už mi bylo jasné, že to bude práce v kanceláři pořád u PC a celkově taková práce, o které jsem si vždy říkala, že tohle přesně nechci.

Zkrátka jsem si to potřebovala vyzkoušet a zažít.

A se slunečními paprsky

Přišlo léto, sluníčko a život najednou plynul mnohem rychleji. Bylo to období plné života, spontánních dobrodružství, festivalů a samozřejmě cestování.
 
Třeba jednou jsem se ráno vzbudila a řekla si, že někam vyrazíme. Tak jsme jeli našim super fárem na pár dnů k moři do Polska a hned na to přišel další roadtrip po Rumunsku (už ale jiným autem :D). 
Vrcholky hor v Rumunsku
Poslední prázdninový den jsem se probouzela pod širákem a noci plné hvězd na nejvyšší hoře Beskyd -Lysé hoře, kde už teda po širákem byla docela kosa a ani pivo mě moc nezahřálo.
 
Ale najednou přišel ten okamžik a první den v práci byl tu.

1. září jsem nastoupila a dostala jsem na uvítanou čokoládku (z toho jsem měla fakt radost). Měla jsem spoustu školení a u jednoho z nich nám, nově příchozím, majitel  vyprávěl o jejím vzniku atd. Jen na konec řekl, že dlouho pracoval pro někoho jiného než pro sebe, a to byl jeden z důvodů, proč firmu založili. Což mi pak hodně vrtalo hlavou a říkala jsem si, že chci taky pracovat pro sebe a ne pro někoho jiného. Věřím, že k tomu taky jednou dojdu. 

Teď se ale přes půl roku učím nové a nové věci v rámci marketingu od e-mailingu až po SEO. Někdy mi to moc nejde a štve mě to, ale pořád si říkám, že tohle je na mojí cestě taky jen zastávka, než přijde čas udělat další velké rozhodnutí a ZMĚNU, která se už rýsuje a přijde brzy!
 
Díky práce u PC potřebuju psychohygieny o něco více. Chodím častěji do přírody na procházky do lesa a více času trávím off-line. Potřebovala jsem ten začátek vstřebat. Jen ten čas utekl tak rychle, že už je to půl roku.
Teď ale přišla ta chvíle nejen zase někam vyrazit (tyto řádky píšu u západu slunce na ostrově lásky-Kypru), ale taky zase začít psát a zpracovat zážitky a cestovatelské tipy z posledních cest, takže se můžete těšit na článek o tom, jak jsme potkali medvědy v Rumunsku, kam si zajít na levné pivo v Dublinu, jak jsme zvládli roadtrip k moři mým skoro veteránem autem (co nemá ani centrální zamykání) nebo třeba jak si naplánovat prodloužený víkend v Benátkách. 
Kypr

A co ta psychohygiena?

Čas nám někdy plyne pomalu a jindy jsme zase v jednom kole. 

Ať už děláme cokoliv, je potřeba si najít tu svou rovnováhu,

Aby byla i naše hlava v pohodě a uměla si odpočinout, vypnout. Pro každého to může být něco jiného. Poslech hudby, výšlap na hory, sport nebo si třeba jen každé ráno vypít v klidu kafe.
 
I když možná máte pocit, že nemáte čas, máme ho všichni stejně. 24 h. Chcete ho mít více? Zkuste se podívat, kolik času denně trávíte na mobilu u sociálních sítí nebo her. Určitě se tam pár minut ztraceného času dá najít. Já mám třeba nastavené limity. Instagram je super a je to pro mě obrovský přínos inspirace. Jen mnohdy je té inspirace tolik, že vlastně nic nedělám a jen si říkám “ jojo, to taky jednou udělám“. I tady je balanc důležitý. 
joga
Každému bude vyhovovat něco jiného. Pro mě je ale nejlepší cvičení, procházky, pobyt v přírodě a meditace. 
 

Snažím se postupně BUDOVAT NOVÉ NÁVYKY, díky kterým se cítím lépe. Za poslední 2 roky jsem si jich vytvořila hned několik.

– Každé ráno se protáhnu. Většinou mi to zabere 8-20 minut, kdy cvičím jógu a zmírnila se mi tak bolest zad (z toho, že teď lidstvo víc a víc sedí na zadku). Ráno cvičím v 99 % případů a skvěle mě to ráno probudí a nakopne. 
 
-Pravidelná meditace. Tohle chce někdy více trpělivosti, ale je to vlastně neuvěřitelně jednoduché.
 
-Péče o sebe (večerní rituály v péči o pleť).
 
A aktuálně pracuju i na jednom novém návyku. Každý večer, když jsem doma, si vezmu papír, barvy a prostě něco maluju, protože malování je součást mě už snad odjakživa. Je jedno co, někdy to jsou jen barvy, jindy něco konkrétního. Ale prostě maluju a nečekám, až budu mít zrovna půl dne volno, abych na to měla „více času a prostoru“, protože tak to není skoro nikdy 😀

A co ještě chystám?

V hlavě toho mám spoustu jako vždy, jen ta realizace je někdy těžší anebo jsou to nápady, které potřebují ještě čas. Ale ráda bych věnovala více času věcem, které jsou pro mě důležité a nesmírně mě baví jako třeba malování a tvoření. No, nechte se překvapit:)

INVESTICE DO SEBE KAŽDÝ DEN

Tady je pár tipů, co můžete udělat sami pro sebe.

Na závěr

Život je o změnách a spoustě rozhodnutí. Vše se pořád mění a je dobré nesetrvávat do poslední chvíle v něčem, co už neplatí, ale jít vstříct tomu novému. Nevěnovat pozornost a nejít proti odporu, ale dát prostor sami sobě a tomu, co chceme a co nás láká. 

cropped-Navrh-bez-nazvu.png

Související články

Návrh bez názvu

Cestuj se mnou

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *