Jižní Evropa a Balkán jsou velmi oblíbenou turistickou destinací. KAM VYRAZIT, KDYŽ SE NECHCETE MAČKAT S TURISTY U PAMÁTEK a rádi byste poznali místa, která turismem nejsou tolik ovlivněná?
V posledních letech se Albánie stává místem, kam ročně vyráží mnoho cizinců, aby poznali jedinečnou a NEDOTČENOU KULTURU Balkánského poloostrova. Možná někoho z vás napadne, že je to přeci jen nebezpečná země a cestování právě sem nemusí být ideální. Pravdou je, že je tam asi tak bezpečno, jako je u nás v ČR. Na základě svých zkušeností, kdyby se mě cizí člověk zeptal na zastávce kolik je hodin v Česku a Albánii, větší strach bych teda měla rozhodně v Česku. Z čeho jsem měla v Albánii strach, tak to byli hadi. Žije zde i nejjedovatější had Evropy zmije růžkatá. Hadi zde jsou všude, proto není otázkou jestli ho potkáte, ale kdy! My jsme jednoho přejeli autem a na dalšího (snad) přejetého málem šlápli (asi tak 3 cm od něj) a několik dalších jsme zahlédli z auta.
Po mnoha doporučeních jsme se také rozhodli se do Albánie podívat. O svých zážitcích a překvapeních vám povyprávím na dalších řádcích, ale na začátek vám o této zemi něco málo povím, abych vás uvedla do děje. Mnoho zajímavých míst, která v Albánii můžete vidět, souvisí s opravdu bohatou historií této země. Jsou zde mešity, hrady a zámky, betonové bunkry, starověké pozůstatky Osmanů apod., a to, že budete znát kontext doby a událostí, bude jen skvělé uvědomení toho, co se tam v minulosti dělo a jaký to má dnes význam.
Díky starověké řecké civilizaci, která byla v blízkosti, měla Albánie rozvíjející se hospodářství i kulturu. Dodnes je možné navštívit zachovalá místa těchto kolonií na albánském území. Postupem času bylo toto území SOUČÁSTÍ NĚKOLIKA ŘÍŠÍ, a to například i Byzantské. Ve 14. století území okolních států začali dobývat Turci, kteří se tak postupně dostávali i k Albánii, kde sehrál velkou roli jejich NÁRODNÍ HRDINA SKANDERBEG, kterému se podařilo sjednotit albánské nepřátele a postavit se tak Osmanům.
Za jeho života se Albánii velmi dařilo, ale po jeho smrti se Turkům podařilo zvítězit. Dodnes na něj však hrdě vzpomínají a na jeho odkaz v Albánii určitě narazíte. S OSMANSKÝMI TURKY PŘICHÁZÍ ISLÁM, ke kterému se hlásilo až 70 % obyvatel. Tento historický vývoj se podepsal například na albánštině a její psané formě. V abecedě, která je vedená v latince, naleznete i turecké písmena.
NA ZAČÁTKU 19. STOL. BYLA ALBÁNIE NEZÁVISLÝM STÁTEM, ALE S PŘÍCHODEM 1. SVĚTOVÉ VÁLKY SE ROZPADLA NA MENŠÍ ČÁSTI, KTERÉ PŘEŠLY POD NADVLÁDU OKOLNÍCH STÁTŮ. O pár let později byla vláda svržena a v jejím čele byl prezident a poté král Zoga I., který při fašistickém obsazení Itálií, kdy zde Mussolini vytvořil základnu, utekl do Řecka. Albánie byla opět nezávislou, ale spolupracovala s Německem.
Proti Italům a Němcům bojovali komunisté a odbojáři. Albánie se tak stala SOUČÁSTÍ VÝCHODNÍHO BLOKU KOMUNISTICKÉ DIKATURY Envera Hodži a po roztržce ukončila styky s Jugoslávií a dalšími. Když začal rozruch mezi SSSR a Čínou, Hodža se postavil na čínskou stranu, kdy byla ALBÁNIE V NAPROSTÉ IZOLACI OD ZBYTKU SVĚTA A STALA SE NEJCHUDŠÍM STÁTEM EVROPY. Bylo zde zakázáno náboženství a Albánie se tak stala OFICIÁLNĚ 1. ATEISTICKÝM STÁTEM NA SVĚTĚ.
Během tohoto období bylo zničeno mnoho historických a kulturních památek a vliv komunismu se zvyšoval. KOSTELY A MSŠITY SE BOURALY, zatímco výstavba účelových budov rostla. VZNIKLO ZDE MNOHO PRACOVNÍCH TÁBORŮ A VĚZNIC. Právě z této doby pochází betonové bunkry, které dodnes můžete vidět napříč celou zemí (jsou jich statisíce). Bunkry měly sloužit jako ochrana proti pozemní okupaci.
AŽ V ROCE 1991 PROPUKLA REVOLUCE A ZAČALY PROTESTY A DEMONSTRACE. Nastal kolaps celé země, lidé prchali do zahraničí. Vznikla Demokratická strana. Situaci pomohl příchod mezinárodního vojenského sboru. V ROCE 1999 PŘIŠLA VÁLKA V KOSOVU A ALBÁNIE PŘIJALA CCA PŮL MILIONU UPRCHLÍKŮ. Země se do dnešní doby potýká s vysokou nezaměstnaností a snaží se o státní reformy a snížení korupce.
CO TATO ZEMĚ NABÍZÍ?
Přestože velikost Albánie je o mnoho menší než třeba ČR, ale uvnitř skrývá opravdové přírodní i kulturní bohatství. Na severu začínají albánské Alpy, které chrání NP Theth, a mnoho dalších pohoří, které obklopují vesničky a města až k hlavnímu městu Tirana. Můžete zde najít termální prameny, ledovcové jezera a třeba právě pozůstatky odkazu Osmanské říše.
Dlouhá pohoří se táhnou značnou částí albánského území. Kromě horských výhledů a turistických tras je po celé délce země dostupné Jaderské moře a také mnoho jezer. Na jihu najdete krásné azurové moře, které je ideální pro odpočinek. Zkrátka si tady každý může najít to své.
JAKÁ JE DOSTUPNOST ZEMĚ?
Z ČR není pravidelná letecká linka, ale z okolních letišť (např. Vídeň) jsou přímá spojení. Oblíbená je pozemní doprava auty či obytnými dodávkami. V Albánii je také možnost si auto zapůjčit. Pokud budete chtít cestovat autem, myslete na to, že silnice a cesty zde nejsou na dobré úrovni. Vlastně, málokterá cesta (mimo dálnice a ty hlavní) vypadají ne zrovna dobře. Někde kus cesty chyběl, jinde to byla jen „polňačka“ nebo zkrátka cesta vysypaná hrubým štěrkem, na které to docela podjíždělo. Spousta kopců a řidičů jiné řidičské úrovně (bez blinkru, někdy auta i bez světel, všude ovce a osli), kteří si vlastně jezdí, jak chtějí, předjíždí zprava, zipování zde neexistuje, ale kupodivu vše funguje. Možná prvních pár dnů/jízd budete jen koukat a snažit se nenabourat, ale na konci pobytu budete jezdit jako Albánci.
NAŠE CESTA
Jako obvykle naše cesty začínají výletem do Vídně, kde jsme se tentokrát zdrželi na 2 dny, abychom navštívili kamarády a odtud jsme letěli do Milána a následně do Tirany.
Původně jsme měli v Albánii strávit 2 týdny, ale kvůli zrušení letu jsme zůstali o několik dní méně. Hned po příletu s hodinovým zpožděním jsme se šli ubytovat do hotelu naproti letiště. Check-in jsme nestihli, ale milý personál na nás počkal a vše nám nadšeně ukázal i ve 2 ráno. Dostali jsme krásný pokoj a hned jsme usnuli. Ráno nás čekala snídaně, ale nebyly to žádné švédské stoly nebo výběr, zkrátka jsme dostali jejich typickou snídani s lokálními výrobky (sýr, marmeláda) a bylo to výborné.
Zamířili jsme do půjčovny aut, kde jsme měli zarezervované auto. Dostali jsme auto úplně jiné a museli jsme si připlatit plné pojištění (neberou debetní karty, ale pouze kreditní), za což jsme potom byli nesmírně rádi (tady že jsme nejeli naším autem). Hned jsme vyrazili špatným směrem a udělali si okružní jízdu po polní cestě kolem letiště. Zašli jsme si nakoupit a vyrazili jsme do města Krüje nedaleko Tirany.
KRÜJE A POHOŘÍ DAJTI
Město Krüje bylo kdysi hlavní město Albánie. Nachází se na úpatí pohoří Dajti, takže bylo v minulosti i dobrým strategickým bodem. Ve městě se nachází typický místní trh plný domácích produktů a výrobků. Najdete tady různé koberečky, které vyrábí místní lidé, vyřezávané věci ze dřeva, oblečení, suvenýry a spoustu dalšího. Dominantou města je hrad, ze kterého byly po mnoho let odráženy útoky Turků.
V areálu hradu jsme měli také domluvené ubytování v malém penzionu. Byl zrovna letní parní den, my jsme se všemi věcmi došli až nahoru k hradu a jako první jsme dostali štamprli domácí pálenky na uvítanou. Personál byl moc milý a pozvali nás také na degustační večeři, kterou vařila maminka pana recepčního. Při západu slunce jsme seděli u malého stolku přímo na hradbách a zkoušeli různé místní speciality (nechyběly tzatziki, balkánský sýr, zeleninová polévka a pak spoustu jídel, o kterých přesně nedokážu určit, co to bylo).
Další den ráno jsme vyrazili na menší výšlap na okolní hory pohoří Dajti. Cesta byla dobrá, ale za celou dobu kromě jedné paní na samém začátku cesty jsme nikoho nepotkali. Nejvyšší bod má 1612 m, ale převýšení nebylo z města Krüje tak velké. Hned po výstupu na horu nám tam nějaký místní pán dal bonbón. V minulosti hory byly také centrem islámského bratrstva bektašiů a dodnes je ve skále dochován chrám, ve kterém je průchod do malé jeskyně, která slouží jako modlitebna. Před vstupem jsme si museli sundat boty, což mi v tu chvíli nepřipadalo jako zrovna dobrý nápad vzhledem k naší túře.
Trasa od hradu až na horu byla dlouhá asi 6 km a časově jsme to zvládli za 1,5 hod. Odpoledne jsme přejeli do PLAZHI SAN PIETRO u moře, kde jsme čekali nějaký turistický ruch, ale nikde nikdo. Při západu jsme si tak užili první koupačku v moři.
KEPI I RODONIT
Ráno jsme vyrazili na nedaleký největší mys Albánie -Rodonit. Je to méně turistické místo a nachází se tam pozůstatky starých klášterů a ruiny hradu, který kdysi obývali i piráti. Auto jsme nechali trochu dál, přestože bylo možné zaplatit vjezd a dostat se až téměř do cíle. Nachází se tam starý kamenný kostel sv. Antonína, kde je možné se podívat. O kousek dál je hezká písečná pláž a menší restaurace.
Abyste se dostali ke zřícenině hradu, který leží na samotném cípu ostrova, vydejte se stezkou hned od parkoviště. Podél uvidíte několik vojenských bunkrů, které jsou ovšem mnohonásobně větší než ty ostatní. V minulosti zde byla vojenská základna. Za nedlouho spatříte stezku po schůdkách dolů a s ní i výhled na celý mys Rodonit a hrad. Ten zde nechal postavit již zmíněný národní hrdina Skanderbeg pro usnadnění obchodních cest a zároveň jako strategický bod v podobě útoku či útěku. Hrad byl zničen a dnes už zde jsou pouhé pozůstatky. V okolí je mnoho klidných a krásných pláží, s čistým mořem.
VELIPÖJE
Na pár dní jsme se zastavili v menším městě Velipöje, které se nachází na severu u hranic s Černou Horou. Tato oblast je zemědělská a proto můžete všude v okolí vidět pole a zvířata, která pořád lezou do cesty (potkali jsme i želvy). Život zde vypadá poklidně. V okolí najdete chráněné oblasti, a to především kvůli rozmanitosti ptačích druhů a přírodních mokřadů, které jsou chráněny v rámci Ramsarské úmluvy.
Ubytováni jsme byli v jednom z hotelů poblíž pláže, ale kromě nás tam nikdo jiný nebyl, což bylo trochu strašidelné. Pláž a okolí bylo opuštěné a působilo dojmem města duchů. Spousta budov byla nedostavěná, nebo již opuštěná.
SKADARSKÉ JEZERO
Nedaleko Velipöje leží také největší jezero Balkánského poloostrova, které se z 1/3 nachází na albánském území. Okolo něj se tyčí vysoké hory pohoří Rumija v Černé Hoře a z albánské strany začínající pohoří Prokletije. Některé zdroje uvádí, že hloubka jezera dosahuje až několik desítek metrů pod hladinou moře. Zdejší specialitou jsou skadarští kapři, které si můžete dát v místních restauracích.
SHKODËR
U Skadarského jezera leží i město Shkodër, jehož minulost sahá až do doby bronzové. Město vždy mělo významné postavení v minulosti, a to třeba kvůli obchodním cestám, které v okolí procházely. Zajímavá je třeba pevnost Rozafa. Tehdejší hrad měl pod kontrolou přístupové cesty do města. Je to velký hradní objekt, přestože se dodnes dochovala pouze část. Co mě nejvíce překvapilo, tak že zdejší kostel byl v minulosti přestavěn na mešitu. Když jsme sem dorazili, začalo zrovna pršet, tak jsme snědli svačinu. Hned první den v Albánii jsem si koupila své oblíbené Doritos, které jsem si teda otevřela až na výletě na hrad a půlka sáčku se mi rozsypala na zem, takže nás výlet zezačátku vůbec nevypadal nadějně.
Náš původní plán procestovat sever země a podívat se i do národních parků padl, když hlásili na celý další týden deštivé počasí. Rozhodli jsme se proto vyrazit směrem na jih, kde jsme si chtěli užít pár dní na sluníčku u moře a odpočinout si. Několikahodinová cesta byla fakt zážitek. Ke konci jsme však najeli na dálnici (jeli jsme téměř celou dobu po dálnici, jen byste to asi nepoznali), která se podobala těm naším, takže jsme měli fakt radost. Kupodivu tam bylo hrozně málo aut, což mě mírně znepokojovalo, ale po pár hodinách cesty jsme se dostali do města Vlora a opět začalo městské dopravní šílenství ještě s přestavbami silnice.
VLORA
Vlora se nachází pouhých 100 km od Korfu. Přestože zde náboženstvím převládá islám, počet mešit se oproti severu země výrazně snížil. Zdejší přístav je 2. největším v zemi, proto je oblast důležitou součástí průmyslu a obchodu. Zde jsme strávili posledních pár dní naší cesty.
Ve srovnání se severem země, to tady žilo. Spousta restaurací, všude lidi, uklizené pláže apod. Ovšem krásná přímořská oblast je pouze u pláže a v první ulici mimo hlavní tah byly shořelé domy, toulaví psi a spoustu žebrajících dětí. Přestože je zde restaurace na každém rohu, všechny měly opravdu příznivé ceny i pro nás Čechy. Zde jsme tedy zakončili naši dovolenou, kde jsme se smažili na sluníčku a chodili na levné jídlo do restaurací (v našem ubytování nefungoval sporák, ani wifi a voda tekla tak, jakože jsem si pod „proudem“ nezvládla ani umýt vlasy).
CENOVÁ DOSTUPNOST
Albánie je chudší země, kde většinu potřebných věcí koupíte za méně peněz. Přestože jih země je více turistický díky svému azurovému moři a krásným plážím, je levnější (ubytování, jídlo) než sever, kde je oblíbená hlavně horská turistika.
Vybírali jsme ta nejlevnější ubytování (většinou s kuchyňkou) a cena se pohybovala od 7 euro na noc za osobu (max. jsme měli tak za 15 euro, když to bylo moc narychlo a nebyl takový výběr).
Jídlo a pití bylo v obchodech o něco levnější, v restauracích na severu zhruba stejné jako u nás, na jihu asi o polovinu levnější. Kafe a toast ke snídani vyšel asi na 30 Kč, což je docela fajn.
Půjčení auta nás na 8 dnů vyšlo asi na 2500 Kč, ale bylo nutné kreditní (ne debetní) kartou zaplatit depozit (300 eur). Pokud máte debetní kartu (asi jako většina lidí), bylo nutné si zaplatit plné pojištění auta, které nás vyšlo na 116 euro, ale kdybychom ho neměli, pravděpodobně bychom zaplatili nemalé peníze za „poškození“ auta (škrábance od kamenů, odřený spodek apod.). Pro klid v duši, pokud chcete cestovat v Albánii autem, určitě si plné pojištění zaplaťte a nebudete litovat.
Abych to na závěr shrnula, letenky vyšly cca 2500 Kč na osobu i se zpáteční letenkou a cestou tam jsme měli přestup v Miláně. Co se týká zdravotních opatření, přestože je Albánie vyhlášené má, roušky nikdo nenosí a v 10 se taky nezavírá (jak uvádí vládní nařízení). Celkově jsme tam byli 9 dní. Za ubytování jsme zaplatili asi 100 euro na osobu (vybírali jsme jedny z nejlevnějších a ne vždy bylo vše v pořádku). Benzín tam zas tak levný není a stojí cca 28 Kč/litr. Jídlo jsme si někdy kupovali a vařili sami, jindy jsme zase chodili do restaurací. Na severu země to bylo dražší, a co se jídla týče, tak ceny byly téměř jako u nás, na jihu o dost levnější (za oběd pro 2 jsme zaplatili třeba 160 Kč). Moc se nám tam líbilo, a pokud budu mluvit za sebe, klidně bych se tam zase někdy ráda podívala.
Jsem cestovatelka tělem i duší, ráda poznávám nová místa, lidi a taky jinou kulturu. Projela jsem si na vlastní pěst už pár zemí, studovala jsem půl roku ve Španělsku a třeba minulý rok jsem více než měsíc strávila na cestách v Kolumbii. Do světa mě to táhne hlavně za dobrodružstvím a vystoupením ze stereotypu. Láká mě navštívit země, které nejsou zrovna turistickými destinacemi. V mých článcích se s vámi podělím o své zkušenost, příběhy z cest a tipy, kam se třeba můžete vydat.
Pingback: DOBRODRUŽSTVÍ NA TENERIFE - One girl on the way
Pingback: IBIZA low cost - One girl on the way
Pingback: 7 ZAJÍMAVOSTÍ, KTERÉ JSTE NEVĚDĚLI O KANÁRSKÝCH OSTROVECH - One girl on the way